Je 15:30, tak už je tu mám všechny. Spí jak nemluvňata . Mamka, ségra Katka i bývalý spolužák z gymplu Jenda.

Je 8:30, snídáme omeletu s bramborem a sýrem a vajíčko natvrdo. Krátce před osmou jsem se konečně vyhrabal z postele, otevřel dveře bungalovu a zkameněl s otevřenou pusou. Ten pohled stál i za 2x tolik peněz, než kolik mě to tady bude stát.

Je skoro sedm večer, jsme v Arlene Homestay na břehu jezera Maninjau. Žereme a pijeme za děsné prachy, ale na*rat na to. Chci si užít :-)

Deset večer pryč = sedíme u babči v baráčku. Loď ze Siberutu přijela krátce před devátou ráno, což ve výsledku znamená, že jsme pluli prakticky celých 12 hodin. Bylo to asi proto, že očividně fungoval jen jeden motor a loď tudíž poháněl jen jeden lodní šroub.