Zpátky do Bandungu
Vlezl jsem do vody a hned můj druhý krok vyrušil několik malinkatých rybiček, které se kmitavým pohybem rychle a tiše vzdálily. První tři metry byla voda teplá jako můj ranní čaj (který jsem díky své šikovnosti z poloviny vylil) aby se o kus dál změnila v příjemně osvěžující koupel. Prostě a jednoduše (a jako už mockrát) – PARÁDA ! :-)
Později sedím na verandě našeho bungalovu a už se mi ani nechce dál psát. Posedím, ještě si zaplavu a v poledne se pokusím dostat do Bukittingi. V sedm večer musím být na letišti v Padangu.
* * *
Je 16:30, jsem v Padangu na letišti. Letí mi to až v sedm, ale to už nějak přečkám. Hlavně že jsem pryč z toho stupidního auta plného indoču*áků, kteří si myslí, že jsem úplně blbý a nepochopím, když si o mně šeptají v minangkabauštině a chichotají se. Taky jim sklaplo, když se před letištěm začali zajímat odkud jsem a podobně. Ja jsem je totiž odpálkoval a položil jim tu samou otázku. Myslím, že celá "komedie" byla trapná jen pro slečnu na sedadle spolujezdce. Sice se mě nezastala, ale alespoň se nechechtala. A i kdyby, tak co, seru na ně na idioty. Ani anglicky to pořádně neumí a jediné, na co se dokážou zeptat je odkud jsem... Heh, už se tomu i směju, to je dobře :-)
S Václavem jsem se rozloučil v Bukittingi, krátce po třetí hodině. Vypadal, že ho vyhlídka na samostatné cestování (ještě má 14 dní dovolenou) moc netěší, ale už projel sám Austrálii, tak zvládne i tohle. I když ta cesta k jezeru Toba bude asi drsná – nesehnali jsme pro něj místo v "super exclusive class" busu a tak jede normálním (s AC a záchodem). To si užije :-)
Od jezera Maninjau jsem dojeli ve dvanáct. Po odmítnutí taxi za 100000 Rp jsme nasedli (o pět minut později) na bus za 10000 Rp a i když to byla opět drsná a nepříliš pohodlná jízda, bylo to bez problému. Jen se tam nemusely vyskytovat další indonéské hovada, jako třeba týpek, který si odplivoval na prázdnou sedačku vedle sebe...
Ještě k jezeru: trochu jsem poplaval a slíbil si, že se tam vrátím (jakmile budu zase na Sumatře :-)), protože je to fakt kouzelné místo. Ani účet v poměrně drahém hotelu nebyl zas tak hrozný – 266000 Rp za dva lidi a dvě královské večeře a snídaně. Sice jedna noc 100000 Rp, ale vzít sem nějakou holku, bylo by to perfektní :-)
No nic, jdu asi do budovy, i když mám ještě dvě hodiny čas. Najdu schopné místo k sezení a nechám se odbavit, aby už bylo vše v cajku. Snad všichni dobře docestujeme (Mamka s Katkou a Jendou jsou teď asi někde v oblacích a Václav už počítám v busu).
* * *
Je 00:10, 7. července – jsem konečně v Bandungu, v baráku. Věci jsou donesené z prádelny, já jsem po večeři a ještě popíjím čaj. Cítím se skvěle. Sumatra a hlavně Siberut mě nabili energií a myslím, že to chození s těžkým báglem na zádech mi pomohlo i fyzicky. Kdyby zítra (vlastně už dnes) ráno neměla přijet návštěva, hodně bych návratu do Bandungu litoval. I tak se mi ale trochu stýská... Ovšem něco končí a něco zase začíná. Těším se :-)
Let nestál za moc. Byl o hodinu a půl opožděný, v letadle byla děsná zima (já v tričku a sandálech a vedle mě se zimou třásl Indonésan v bundě a botách – hlavně, že si ještě dal džus s ledem) a taky počasí bylo dost drsné. S letadlem to párkrát zamávalo a těch blesků, které na chvilku ozářily mraky, taky nebylo málo. Alespoň jsem seděl u okna a na sedadle u únikových dveří – tzn. měl jsem dost místa na nohy :-) A taky jsem dostali i pár roti k jídlu – Merpati mohu tedy doporučit (v AdamAir při cestě na Sumatru jsme dostali jen kelímek vody).
Z letiště jsem musel jet taxíkem – stál mě 50000 Rp (a to chtěl borec 70000 Rp), ale už mě to ani nesere. Mám dovolenou :-)
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly :)