V Indonesii se stmiva rychle. Nez jsme projeli Lembangem a dojeli k "sopecne brane", byla tma jak v pytli. Zastavili jsme u staveni, kde mel Andri domluvene pujceni stanu. Nalada se vyrazne nezhorsila ani pote, co se Andri vratil s neporizenou. Cloveka sice trosku zamrzi, kdyz se dozvi, ze o pujcovani stanu v teto lokalite jen slysel, ale kdo by se mohl zlobit na Indonesana, ktery obetovava svuj cas a vsechno nam zdarma ukazuje? Nahradni nabidka, od majitele domu, na nocleh za 100 tisic rupii byla promptne odmitnuta.

Sjeli jsme zpatky do Lembangu (severni cast Bandungu) a zacali hledat nocleh. Andri s Citrou zastavovali u temer kazdeho warungu, vyptavali se a Citra nakonec prisla s nabidkou na nocleh v "closed warung." To se nam jevilo jako dost dobry napad. Spat v mistnosti, kde lidi pres den jedi, neni sice moc romanticke, ale nadech dobrodruzstvi tam byl.

Kdyz jsme dojeli na misto, zirala na nas rozestavena otevrena bouda podobna vetsi ceske autobusove zastavce, stojici samozrejme primo u silnice. Chvili jsme tam posedeli a pak nas zima vyhnala do vedlejsiho otevreneho warungu. Kazdy vypil jeden neuveritelne teply Bintang (indoneske pivo – docela dobre a hodne silne) a kazdy se rozcilil nad prodavackou, ktera nam za kazdou lahev nauctovala 17 tisic rupii. Citra tomu vsemu jeste nasadila korunu, protoze si pulku nedopite lahve nechala prelit do dvou mikrotenovych sacku. Dostala i brcka.

To uz jsme ale vedeli, ze Andri sehnal nocleh u mistni rodinky. Jak, to nam nerekl, ale patrne utocil argumentem, ze s sebou ma dva belochy a ti prece nemuzou spat nekde venku (tak bych to aspon udelal ja). Rodinku tvoril deda a dva mlade manzelske pary, z nichz jeden cekal prvniho potomka. Dali nam k dispozici mistnost s madrackou dost velkou na to, aby se na ni ctyri vdecni mladi lidi v pohode vyspali. Nohy mi sice trcely, ale nastesti tam bylo teplo.

Jeste pred usnutim jsme snedli mistni specialitu: kralik na spejli s opekanou ryzi. A protoze majitel domu choval kraliky, musel se nam s nima pochlubit. Sel jsem docela rad, protoze zadne chovne zvirata (krome slepic) jsem tady jeste nevidel. Kdyz jsme dosli na misto, majitel pootviral kotce a na nas ospale vykouklo par krasne chlupatych usaku. Zdvorile jsme fotili vse, na co nas hostitel ukazal a po nekolika spolecnych fotkach a konverzaci s celou rodinou jsme zalezli na kute.

Kdyz uz jsme skoro spali, Marve (lezel u zdi) se najednou zvedl, sahl mezi zed a madracku a prohlasil: "Tady je rozlity nejaky hovez. A smrdi to jako pivo." Okamzite jsem odtusil: "To bude to pivo, co si Citra nechala prelit do sacku." Jakmile jsem to dorekl, dostali jsme ukrutny zachvat smichu. Citra chvili nechapave koukala a pak jen rekla svoje obvykle: "So sorry..." To nas polozilo uplne. Nevim poradne proc, ale chechtal jsem se tak, ze se mi az chtelo curat. Vlastne jsem se v Indonesii poprve poradne od srdce zasmal. Vtipne bylo samozrejme i to, ze Citra ani Andri nechapali, cemu se smejeme. Jak byste Indonesanovi vysvetlili, ze pivo v sacku s brckem je neco, co normalni Cech nemuze ocenit jinak nez huronskym smichem? A ze se rozlilo, protoze ten sacek jen oprela o stenu (s brckem uvnitr), to uz byla jen tresnicka na dortu.

Zatimco jsme se s Marvem snazili neumyslne nevyprazdnit mocove mechyre tam, kde uz bylo pivo, Indonesani se odebrali do vedlejsi mistnosti na nocni cigaretu. Citra se asi chtela revansovat za to rozlite pivko, a za chvili se prisla zeptat, jestli nechceme napit vody. Marve zdvorile odmitnul, coz Citru asi rozhodilo a proste a jednoduse polila dalsi kus Marvovy madrace a deky. Tentokrat to sice byla jen voda, ale dalsimu privalu smichu jsme se neubranili. Zvlast, kdyz celou situaci opet doplnila obligatnim: "So sorry..."

Pak se jeste pokousel celou situaci zachranit Andri, ktery matraci zvedl a misto od piva polil vodou. To byl konec. Ten kralik, co jsme meli k veceri, musel byt smazeny na asi poradne davce veseleho koreni, protoze ty krece, ktere sviraly moje bricho, rozhodne nebyly ze spatneho jidla.

Voda se sice utrela nepouzitou dekou, ale pivni oder uz v mistnosti zustal. Radsi jsme sli spat, ale dlouho se nam to pres navaly smichu nedarilo. Tak jsem jeste Citre povykladal Mladkuv vtip o datlovi a zobaku (Vite, proc ma datel zobak?) a bylo hotovo uplne. Nevim jak ostatni, ale ja jsem si jeste pred usnutim zabehl na malou. Ale dost uz nechutnosti.

Vstavali jsme o pul pate. Zima byla poradna, ale uz se dalo tusit pocinajici svitani. S majitelem domu jsme meli domluvene, ze nas doveze vlastnim autem az k sopce, abychom nemuseli platit zbytecne moc za vstupne. Toho ovsem nebylo mozne vzbudit a tak nam deda otevrel branku a my vyjeli na motorkach. Alespon nam odpadlo vysvetlovani, co to v nasi nocleharne tak smrdi.

Pres branu jsme se dostali az necekane levne. Vyberci totiz nemel na vraceni ze stotisicovky a tak se musel spokojit s drobnyma. Projeli jsme branou a ja cekal, ze po par metrech narazime na hranu krateru. Misto toho jsme jeli asi 15 minut po neuveritelne rozbite silnici. Marvova vespa mistama drhla motorem o zem, navic nam byla docela dost zima a, coz bylo ze vseho nejhorsi, se na vychode zacinalo rozednivat. Kdyz jsme vyjeli na rozumnou cestu, bylo to jako vysvobozeni.

Po par metrech jizdy po normalni rovne silnci, vlastne uz par stovek metru od krateru, Marvova Vespa chcipla a odmitla jet dal. Andri z Citrou byli nekde vepredu, takze jsem se je vydal hledat a Marve zatim resil motorku. Andrimu necht je pricteno k dobru, ze o nas mel starost a hned jak vylozil Citru, jel se po nas podivat. Nejdriv dovezl k sopce me a pak dojel i s Marvem, ktery nejakym zahadym zpusobem uvedl Vespu do chodu. Pry byla jen uvarena. Asi ji nedela dobre jizda do kopce.

Stihli jsme to jen tak tak. Svitani zrovna zacinalo a tak jsme probudili fotaky a zacali mrhat mistem na pametovych kartach. Andri natacel na kameru, Citra koukala a celou situaci pekne dokreslovalo povykovani vedle stojici skupinky mladezniku...

Jak slunce stoupalo, delalo se vetsi a vetsi teplo, takze po pul hodine foceni jsme se vydali na obhlidku samotne sopky.

Az v tuto chvili jsem se po krateru naplno rozhledl. Okamzite me zaplavila smes pocitu, ktere se jednoduse daji popsat jako "parada." Marve ma nekde napsane rozmery, ale ja myslim, ze k predstave bude stacit fotka...

Chvili jsme koukali, fotili, recnili. Citra nas vsechny podepsala na beton u upati "Mother-tree" (vaze se k nemu nejaka prastara legenda, mozna casem doplnim) a pak jsme se vydali na okruzni pochod. Andri nas nejdrive dovedl k nejake jeskyni, coz melo byt magicke misto, kde se lide chodi modlit. Byla tam znat nedavna lidska pritomnost, ale vsechno bylo zasle a spinave. Radeji jsme sli zpatky ke krateru.

Za hlavnim, velkym kraterem, jsme objevili jeden mensi, po jehoz plose, pripominajici barvou i konzistenci mesicni krajinu, byly rozesety napisy vytvorene z kamenu. Lide se tam proste podepisovali a to nekdy az olbrimim pismem. Chvili jsme si hrali na kosmonauty poskakujici po mesicnim povrchu a pak se vlastenecky podepsali:

Nasi indonesti kamaradi byli ze vseho uz mirne znaveni a tak se rozlozili do stinu. Ja a Marve, jako spravni Cesi, jsme dle hesla "Kdyz uz jsem tu, tak musim videt/zkusit vsechno" zacali stoupat po hrane velkeho krateru. Chteli jsme se dostat co nejvys. Po pulhodine splhani, kdy jsem pomalu zacinal chapat pocity vysokohorskych horolezcu, nam doslo, ze jit stejnou cestou zpatky se nam nechce a ze krater pujde obejit kolem dokola. To se ukazalo byt pravdive, lec pravda je vzdy trosku nekde jinde.

Po spolecnem vrcholovem fotu a oslavnem pokriku: "Joo, jsme tady Ivane!" jsme vstoupili do dzungle. Byl jsem za tuto zmenu rad. V pralese bylo chladneji a taky me tolik netrapila sira, z ktere me uz bolely plice. Sli jsme po vyslapanych cestickach a s mirnym nepokojem sledovali, jak se pomalu ale jiste odchylujeme od planovaneho smeru. Krater totiz nebyl tak uplne kulaty, jak se na prvni pohled zdalo a my museli obchazet nekolik roklin. Cesticky byly obcas trochu nebezpecne, zvlast pro kotniky a kolena. Marve si taky na jednom miste malem vymkl kotnik, ale nastesti celou situaci ustal, takze jsem ho zbytek cesty nemusel nest.

Po trech, mozna ctyrech hodinach nas dzungle vyplivla na mistni komunikaci a my se na ni s ulevou zkaceli...

Kousek od nas bylo dolni parkoviste. Motorky cekaly i s Andrim a Citrou na hornim a tak jsme si po par metrech chuze stopli ankot plny usmivajicich se domorodcu. Po dvou minutach jizdy jsme byli na miste. Vyhrabal jsem par drobnych a podaval je ridici. Ten odmitl s tim, ze chce deset tisic. Chvili jsem se s nim hadal a pak se otocil a odchazel. Marve uz odmital nabidky houfu mistnich prodejcu vseho a tak jsme zamirili za Citrou a Andrim. Ridic ankotu to ovsem nechtel nechat jen tak, vlezl do auta a zacouval k nam. Mezitim dala Citra Marvovi dva tisice rupii (nemeli jsme rozmeneno).

Ridic vystoupil a nasrane se hnal k nam. Obesel Marvovu natazenou ruku s dvema tisicovkama a zacal neco skoro hulakat na Citru. Ta nechapala a tak jsem ji vysvetlil, ze deset tisic za 500 metru nikomu nedam. Chvili se s ridicem hadala, nacez se dotycny otocil, sebral Marvovi drive odmitnute penize a odesel. Nechapu, co si myslel, ale uplne mi zkazil naladu. Preslo me to, az kdyz jsme uz na motorkach opousteli areal sopky a v hrejivem dopoledni sjizdeli zpatky do Bandungu.

S Marvem jsme se shodli na tom, ze "Plan B" (jet na motorce jeste nekde dal, jen tak na vlastni pest) pro dnesek zavrhujeme. Byli jsme zbiti a hladovi jak psi.

Na obed jsme se stavili az v Bandungu. Chvili nam sice trvalo najit otevreny warung, ale nasi indonesti pruvodci a pratele v jedne osobe opet nezklamali a nakonec jsme se za par supu kralovsky nadlabli.

Se skvelou naladou jsme se vratili na barak, kde jsme (v jednu hodinu po poledni) busenim na dvere vzbudili nevrleho Lukase a "jsem uz davno vzhuru" Bohouse (v pyzamu). Nemeli mit barak zamkly na zapadku :)

Sobota pak pokracovala pohodovym fotbalkem s klukama ze skoly a mezinarodni vecerni party u nas na baraku (ano, opet bylo pritomno Nemecko, Polsko, Madarsko a v nejhojnejsim poctu samozrejme Indonesie). Ale myslim, ze po precteni tohoto vpravde dlouheho clanku, uz vas vubec nemuze zajimat, jak dopadl oslavenec Bohous...

Vsechno nejlepsi ke stredecnim narozeninam Bohousi! :)

linkuj.cz vybrali.sme.sk