Někdy v úterý si nás s Bohoušem zavolal Marve a místo, aby nalil "po štamprli" (jak jsem očekával), začal vykládat o svých plánech na víkend.
Že je ve škole nátřesk "midtestů" a různě rozsáhlých domácích úkolů, to je myslím každému jasné a nepředpokádám, že by to tebe, můj milý čtenáři, nějak dalece zajímalo. Ale přece jen mi to nedá a obohatím tě o své zážitky z boje vzdělávacího. Ty nejlepší se totiž odehrávají zcela mimo budovy ITB.
Na dvě hodiny jízdy na motorce vzdálenou sopku Gunung Patuha, v jejímž kráteru se rozprostírá horké sirné jezero, jsem se chystal už před třemi týdny. Každou sobotu a každou neděli, i tu včerejší, jsem vstával kolem šesté, výlezal před barák a koukal na oblohu.
Pro pravidelného čtenáře tohoto blogu není žádná novinka, že jsem před posledními Vánoci potlačil obavy z řízení v místním silničním provozu a koupil si parádní skůtr. Pojďme se tedy podívat, jak se jezdí v Bandungu, potažmo v celé Indonésii. <UVNITŘ ČLÁNKU VIDEO PŘÍMO ZE SRDCE JEDNOHO KLASICKÉHO DOPRAVNÍHO KOLAPSU>
Jelikož jsem po prodělané nemoci už více jak dva týdny ve škole a z žádného předmětu mě kvůli téměř měsíční absenci nevyhodili, nastal čas se s nimi pochlubit.
Ne, tohle není další díl Bali tripu. Tentokrát se totiž kousek balijských tradic a několik odtud pocházejících studentů rozhodlo, že jakýsi významný státní svátek oslaví tancem. A nejen jím. <UVNITŘ ČLÁNKU RYZE TANEČNÍ VIDEO>
Již víc jak půl roku kolem ní jezdím do školy. Víc jak půl roku jsem přemýšlel, že se do ní vydám. Může se to zdát trestuhodné, ale zvěsti o smutných a ztrápených zvířatech vás od návštěvy zoologické zahrady spíše odradí.
Na konci minulého týdne jsem se od Matese dozvěděl, že existuje možnost přihlásit se na exkurzi, jejímž cílem má být blízká geotermální elektrárna. Slovo dalo slovo a po zaplacení symbolických 30 tisíc rupií jsme se tento čtvrtek, společně s třicítkou dalších studentů, nalodili na bus a vyrazili.