Loučení s Dominikou proběhlo rychle a bezbolestně. Jsme mladí a když nespadne letadlo, ještě se v Praze potkáme. Teď už stojíme ve vymrzlé letištní hale a máme hlad.

Když se řekne horká noc, našinci se vybaví více či méně vzrušující zážitky, na které bude dlouho vzpomínat. V Kalkatě jsme takovou prožili. Stačila k tomu postel a parta neodbytných komárů.

Přestává mě to bavit. Tento týpek je nějaký vytrvalý a neustále nám dohazuje hotel, který nechceme. Chodí po ulicích za náma a neustále opakuje: “Hotel? Yes? Cheap?”

Slivku jsme dopili strašně rychle. Normálně ten 51% líh polykat nemusím, ale čeká mě večeře v indickém vlaku. Nevím, co jsem si objednal, ten chlápek strašně drmolil a ještě u toho běžel pryč. Mám hlad a bojím se, že na mě zapomene.

Páteční ráno v Darjeelingu je klasicky zamračené. Mám radost, večer konečně opouštíme tohle nudné město. Kalkata čeká.